Čas neúprosně letí a můj mladší syn v září nastoupí do první třídy. Chtěl bych se mu tedy začít věnovat více, než doposud, kdy jsem vzhledem k nastavenému schématu směn doma netrávil tolik času, kolik bych si představoval, resp. jsem byl velmi často unavený. Směny se obvykle střídají systémem: 1.- odpolední dlouhá, 2.- odpolední krátká, 3.- šejdr, 4.- ranní, 5.- ranní (nebo volno), 6.- volno, ... a znovu od začátku do nekonečna. Přechod z krátké odpolední (která končí cca mezi 18-19 hodinou) na ranní šejdr je celkem brutální. To samé platí i pro následující den, kdy odpolední část šejdru končí večer a hned ráno máte nástup na ranní směnu. Velmi často je pauza mezi směnami jen o pár minutek delší, než zákonem stanovené minimum 9 hodin. Jenže v těch devíti hodinách musíte stačit cestu z vozovny domů, večeři, sprchu, spánek, snídani a opětovnou cestu ráno do vozovny. A tenhle přechod máte 2x během každých šesti dní.

Zvládnout se to dá, ale už vám nezbývá příliš mnoho času a hlavně energie na děti. Se synem si tak většinou ve dnech, kdy jsem v práci, jen hraji a veškeré předškolní vzdělávání je na partnerce. Požádal jsem tedy vedoucího o změnu. Původně jsem chtěl začít jezdit jen šejdry, které jsou pouze v pracovní dny a každý večer bych byl doma (vybral bych si jízdní řád, který končí brzy). Bohužel prý teď žádný volný nemá, ale nabídl mi jiné řešení, které jsem přijal. Od března se uvolnilo jedno místo na lince č. 16, která má své vlastní pravidelné schéma a střídají se tam pouze ranní a odpolední směny (mezi nimi je ale volno), navíc jsou garantovaná volna a některé víkendy. Tedy vlastně celkem ideální stav, potřeboval jsem něco pevného a pravidelného, protože největším zabijákem energie jsou pro mě ty výše popsané přechody mezi odpolední a ranní. A díky tomu, že je rozpis služeb pevný, si mohu snadno dopočítat, jakou směnu či volno budu mít třeba za pět let v konkrétní den. Nevýhoda? Jezdíte jen jednu linku, ale to mě nevadí, chtěl jsem přece nyní stereotyp. Občas sice dostanete nějakou jinou linku (obvykle č. 15), ale to je opravdu vyjímečně. A jak dlouho na šestnáctce budu? Netuším, uvidíme, jak to s postupem školních let s prckem dopadne. Že bych se ale vrátil do předchozího schématu, o tom pochybuji.